Zákon o místních poplatcích

Původní právní úprava připouštěla 3 možnosti, jak zpoplatnit obyvatele a to:

1) Místní poplatek (podle zákona o místních poplatcích) za provoz za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.

• Poplatníkem byla každá osoba s trvalým pobytem v obci (případně cizinci s pobytem delší než 90 dní) a také osoba vlastnící stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, ve kterých není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba.
• Poplatek byl paušální v Kč/poplatník a jeho maximální výše byla stanovena na 1000 Kč/rok.

Místní poplatek byl nejvíce používaným způsobem zpoplatnění obyvatel v obcích ČR (přes 70 % obcí).

2) Poplatek za komunální odpad podle §17a zákona o odpadech

• Poplatníkem byla osoba produkující odpad na území obce. To umožňovalo obcím zpoplatnit všechny bydlící osoby bez ohledu na jejich přihlášení k trvalému bydlišti (často používán obcemi v okolí velkých měst nebo v rekreačních oblastech).
• Poplatek se stanovoval v Kč/obyvatel, v Kč/sběrná nádoba apod. Byl částečně motivační – jiné sazby poplatku podle velikosti a frekvence svozu nádob. Výše poplatku mohla vycházet ze skutečných nákladů na OH obce, nebyl stanoven limit.

3) Smlouva podle § 17 zákona o odpadech

• Obec mohla vybírat úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy.
• Institut smlouvy využívalo do 5 % obcí ČR.

V obci mohl být stanoven pouze jeden typ zpoplatnění obyvatel v OH, což platí i pro současnou právní úpravu (viz dále). Všechny možnosti zpoplatnění měly svá omezení, výhody a nevýhody.

Nové řešení zpoplatnění obyvatel v OH je uvedeno v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, který byl novelizován spolu se schvalováním nového zákona o odpadech a dalších zákonů. Poplatky za komunální odpad jsou uvedeny v Části druhé, hlavě VII Zákona, §10d-§10n.

Zákon stanoví pouze dva typy místních poplatků. Použití smlouvy zákon o odpadech neřeší. Dle výkladu MŽP, MF a MV by obce od r. 2022 neměly smlouvu používat, protože mohou využít některý z místních poplatků stanovených novelou zákona o místních poplatcích. Použití smlouvy pro zpoplatnění obyvatel je tedy vyloučeno.

Poplatky za komunální odpad dle zákona o místních poplatcích

• Oba typy poplatků vycházejí z předchozích možností zpoplatnění, tj. z paušálního poplatku v Kč/trvale bydlící obyvatel, a z poplatku za produkci KO vázaného na obyvatele bydlící v nemovitosti.
• V obci lze stanovit pouze jeden typ poplatku. Poplatek musí být stanoven obecně závaznou vyhláškou.
• Poplatkovým obdobím je kalendářní rok, dílčím obdobím je kalendářní měsíc.
• Pro rok 2021 platí přechodné období. V platnosti zůstávají poplatky dle zákona o místních poplatcích a zákona o odpadech v předchozím znění, stejně jako smlouva.
• V průběhu roku 2021 je ale nutné stanovit nový druh poplatku, který bude obec používat od 1.1.2022.
• Vzory vyhlášek na oba nové typy poplatku – viz MV.
• Při správě poplatků se vychází ze zákona o místních poplatcích a z daňového řádu.
• I nadále platí možnost prominutí 1. typu poplatku na žádost (§ 16a), nebo obou typů při mimořádných událostech (§ 16b).

1. Poplatek za obecní systém odpadového hospodářství

Poplatek je obdobný jako předchozí paušální místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru…, liší se částečně okruh poplatníků a sazba poplatku.

Poplatek je komunikačně jednodušší, protože zaplacením poplatku může poplatník využívat celý systém OH, nastavený obcí, tj. sběr a svoz SKO, tříděný sběr, sběr bioodpadů, objemných odpadů, nebezpečných odpadů, sběrný dvůr atd. Lze do něj zohlednit celé náklady na OH obce.

Poplatek není vázaný na produkci odpadů, ale na užívání obecního systému.

• Předmětem poplatku je podle § 10f zákona o místních poplatcích jednotlivá možnost využívat obecní systém odpadového hospodářství
• Poplatníkem je fyzická osoba přihlášená v obci, nebo vlastník nemovité věci v obci, kde není přihlášena žádná fyzická osoba.

Poplatníkem je nejen fyzická, ale i právnická osoba, také fond, do něhož je příslušná nemovitá věc vložena; Jedna osoba může platit i více poplatků, a to jako trvale hlášený obyvatel obce a jako vlastník nemovitosti na území obce, kde není přihlášena žádná fyzická osoba.

• Poplatek lze stanovit v maximální výši 1200 Kč/obyvatel/rok (resp. 200 Kč/měsíc). Není stanoveno, z jakých nákladů se poplatek vypočte, závisí to na rozhodnutí obce. Splatnost poplatku obec stanoví v OZV v daném kalendářním roce. Doporučuje se stanovit poplatky ve vazbě na náklady OH. Má to i komunikační výhody – např. občané více třídí, obec má nižší náklady na skládkovaný odpad, nemusí zvyšovat poplatek. Samotný zákonný limit je poměrně nízký, do budoucna neumožní obcím pokrýt narůstající náklady na OH spojené zejména s navýšením skládkovacího poplatku a omezení skládkování odpadů. Poplatek obec vybírá v daném kalendářním roce, pro který je poplatek stanoven.

• Je stanoveno zákonné osvobození od poplatku pro osoby přihlášené v obci. Tyto skupiny osob jsou stanoveny v §10g. Mimo jiné je nově osvobozena osoba, která je poplatníkem poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci v jiné obci a má v této jiné obci bydliště. To znamená, že pokud občan bydlí (bydliště definované dle § 80 občanského zákoníku) v obci, která stanovila 2. typ poplatku, pak nemusí platit poplatek za obecní systém v obci, ve které je přihlášen k trvalému pobytu. V případě uplatnění osvobození od poplatku dle §10g písm. a) dle vyjádření MF nemusí poplatník prokazovat bydliště, ale skutečnost, že v jiné obci plní poplatkovou povinnost. Nositelem důkazního břemene je poplatník, jehož povinností je prokázat správci poplatku skutečnost zakládající nárok na osvobození nebo úlevu od poplatku. Je tedy věcí poplatníka, jaký konkrétní důkazní prostředek k prokázání svých tvrzení doloží.

• Kromě zákonného osvobození (§10g), může obec na základě § 14 odst. 3 v OZV upravit další osvobození od poplatku nad tento zákonný rámec (písm. a), stejně jako úlevy od poplatku (písm. b). Úlevou se rozumí snížení výše poplatku a lze je vyjádřit procentně nebo pevnou částkou. Rozsah a konkrétní podoba dalšího osvobození či úlev je na uvážení obce, s ohledem na místní podmínky a její potřeby a zájmy. Příslušná úprava však nesmí působit diskriminačně, tj. nesmí zvýhodňovat určitou skupinu poplatníků bez racionálního a legitimního důvodu.

Dle §14a, odst. 1 mají poplatníci ohlašovací povinnost, kterou může obec v OZV vyloučit (např. za situace, kdy má obec k dispozici všechny údaje potřebné pro správu poplatku, získané z dostupných registrů a evidencí).

2. Poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci.

Poplatek vychází z původního poplatku za produkci komunálních odpadů dle zákona o odpadech. Je koncipován jako motivační (zohlednění přístupu PAYT – plať, kolik produkuješ). Je vázán na platbu za produkci směsného KO, resp. za nádobu. Poplatek je obtížněji komunikovatelný obyvatelům – i přes platbu za SKO může obyvatel obce využívat celý obecní systém, jehož náklady se promítají do sazby za SKO.

• Poplatníkem je fyzická osoba, která má v nemovité věci bydliště, nebo vlastník nemovité věci, kde nemá bydliště žádná fyzická osoba. Pokud občan vlastní v obci kromě nemovitosti, v které bydlí, ještě další nemovitosti, kde nikdo nebydlí, pak má poplatkovou povinnost ke všem uvedeným nemovitostem.
• Plátcem poplatku je vlastník nemovité věci nebo společenství vlastníků jednotek.
• Poplatek je vázán na platbu za směsný KO (platba „za popelnici“). Předmětem je odkládání směsného KO z jednotlivé nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, která se nachází na území obce.
• Základ dílčího poplatku za dílčí období (tj. za kalendářní měsíc) lze stanovit trojím způsobem:
  • hmotnost odpadu odloženého z nemovité věci za toto dílčí období v kilogramech připadajícího na poplatníka; Tento způsob předpokládá vážení jednotlivých nádob, aby bylo možné prokázat množství odpadů připadajících na poplatníka v dílčích obdobích.
  • objem odpadu odloženého z nemovité věci za toto dílčí období v litrech připadajícího na poplatníka; To předpokládá zřejmě sledování zaplněnosti z objemu nádob, aby se dal objem v litrech prokázat jednotlivým poplatníkům v dílčích obdobích.
  • kapacitasoustřeďovacích prostředků pro nemovitou věc na odpad za toto dílčí období v litrech připadající na poplatníka; Tento způsob zpoplatnění byl používán ve většině obcí, které měly zavedený poplatek za produkci KO dle předchozí právní úpravy. Poplatník si může vybrat objem nádoby a frekvenci svozu dle nabídky obce. Obec musí poplatníkovi prokázat využitou kapacitu sběrných nádob za poplatkové období. Nově je za 1 l kapacity nádob stejný poplatek bez ohledu na rozdílnost nákladů se svozem různých typů nádob. Vybraný dílčí základ má stejnou výši pro všechny typy nemovitostí v obci.

• Obec může stanovit minimální základ dílčího poplatku  – maximálně však 10 kg/měsíc (pokud je základem hmotnost) nebo 60 l/měsíc (pokud je základem objem nebo kapacita soustřeďovacích prostředků). Minimální základ dílčího poplatku musí zaplatit povinně každý, kdo má poplatkovou povinnost, a to bez ohledu na případné tvrzení o nulové produkci odpadů nebo jiné nakládání s odpady, než stanoví obecní systém apod.

• Sazby poplatku jsou stanoveny maximálně na 6 Kč/kg nebo 1 Kč/l. Není určeno, z jakých nákladů by se měl stanovit, závisí to na rozhodnutí obce. Obdobně jako v případě 1. typu poplatku je vhodné stanovit poplatek ve vazbě na celkové náklady na OH. Poplatek ale rozhodně nevychází pouze z nákladů na směsný KO. Sazba poplatku je stejná v průběhu celého kalendářního roku, nelze ji měnit. V OZV je možné uvést „ceník“ – např. v případě kapacity soustřeďovacích prostředků v podobě měsíční a celoroční ceny za nádoby dle objemu a frekvence svozu.

• Poplatek je splatný po ukončení poplatkového období, kdy jej obec (správce poplatku) vyměří platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem plátci poplatku nebo poplatníkovi (pokud není plátce). Poplatek tedy nelze vybírat dopředu, ale až po uplynutí poplatkového období. Poplatník či plátce poplatku si může objednat kapacitu soustřeďovacích prostředků pouze pro část roku, ALE pokud je stanoven minimální základ dílčího poplatku, pak musí poplatek uhradit i v těch měsících, v nichž si „službu neobjednal“. Změnu objednané kapacity musí poplatník nahlásit – do 15 dnů nebo dle pravidel v OZV. U poplatku dle kapacity sběrných nádob je možná splatnost i v průběhu roku (po uplynutí čtvrtletí, pololetí apod.).

• U poplatku za odkládání odpadů z nemovité věci není stanoveno zákonné osvobození, což odpovídá povaze poplatku vázaného na produkci odpadu poplatníka. Obecné oprávnění obce stanovit v obecně závazné vyhlášce osvobození či úlevy od poplatku dle § 14 odst. 3 písm. a) a b) není ani pro tento poplatek vyloučeno, ale nedoporučuje se (nemá logiku).
• Ohlašovací povinnost má plátce poplatku, resp. vlastník nemovitosti, pokud je přímo plátcem.

Jaký poplatek zvolit?

Při volbě typu poplatku musí obec zvážit:

• Jakou skupinu obyvatel chce obec zpoplatnit (trvale hlášené x bydlící osoby).
• Jaký podíl na nákladech obce na OH má poplatek od obyvatel pokrýt.
• Do jaké míry chce obec finančně nebo jinými nástroji motivovat obyvatele k omezení produkce SKO (finanční motivace jsou funkční pouze ve vazbě na SKO).
• Zda je obec schopna spolehlivě prokázat plátcům v různých typech zástavby hmotnost, objem odpadů vyprodukovaných poplatníky nebo objem použitých sběrných nádob, a to v celém poplatkovém období.
• Jaké jsou náklady na adresný systém (poplatek za odkládání odpadů z nemovité věci) a jaký je očekávaný efekt.

Obecně platí:

Poplatek za obecní systém

VÝHODY

• Poplatek za obecní systém je univerzálně použitelný ve všech typech zástavby a všech velikostních skupinách obcí.
• Je dobře pochopitelný (pokud je správně komunikován), že se podílí na nákladech celého systému OH v obci, který může občan využívat.
• Umožňuje nastavit osvobození od poplatku a různé úlevy.
• Lze jej vybrat v průběhu kalendářního roku, pro který je nastaven, nevyžaduje agendu spojenou se sledováním produkce odpadů jednotlivých poplatníků.

NEVÝHODY

• Poplatek není motivační. Pro motivaci k omezení produkce SKO apod. je potřeba použít jiné nástroje (např. nastavení pravidel shromažďování odpadů v obecním systému apod.).
• Poplatkem nelze zpoplatnit osoby, které sice v obci bydlí, ale nejsou v ní trvale hlášené.
• Poplatek má poměrně nízkou maximální hranici 1200 Kč/obyvatel/rok – při navýšení nákladů na OH je nebude pokrývat.

Poplatek za odkládání odpadu z nemovité věci

VÝHODY

• Poplatek je motivační, umožňuje vázat platbu na produkci SKO – čím menší produkce, tím nižší platba. Poplatek většinou vede k částečnému poklesu produkce SKO.
• Umožňuje zpoplatnit osoby bydlící v obci bez ohledu na jejich trvalé přihlášení.
• Je vhodný pro menší obce, kde lze využít jeho motivační funkci (vazba poplatku na chování poplatníka).
• Možnost stanovit minimální základ poplatku (jistota alespoň částečného pokrytí nákladů na OH).

NEVÝHODY

• Poplatek je použitelný spíše v zástavbách rodinných domků, případně bytových domů s malým počtem bytových jednotek.
• Náročnější agenda (administrativně, nákladově) spojená se sledováním odkládání odpadů z jednotlivých nemovitostí.
• Náročnější komunikace – poplatek není spojen jen s nakládáním s SKO, ale i s možností využití ostatních částí obecního systému OH.
• Možné nestandardní chování poplatníků ve snaze ušetřit zpoplatněnou část SKO – ostatní nadprodukovaný SKO je odkládán do odpadkových košů, veřejných kontejnerů (často i na tříděný odpad), na černé skládky. Obec může mít vyšší náklady spojené s úklidem.
• Ve větších obcích a městech s vyšším podílem obyvatel v bytových domech lze jen velmi obtížně realizovat poplatek s dílčím základem podle hmotnosti nebo objemu odpadu vázaný na poplatníka (v případě kontejnerů 1100 l sdílí nádobu více domácností a poplatníků a nelze při použití standardních sběrných nádob určit adresně, jaká je produkce či objem jednotlivých poplatníků). I při použití poplatku se základem podle kapacity shromažďovacích prostředků se vždy bude jednat o sdílenou nádobu, kterou objedná vlastník nemovitosti a náklady rozpočítá mezi jednotlivé poplatníky bez ohledu na jejich přístup k nakládání s odpady. Pokud se větší město rozhodne pro tento poplatek, pak hlavní výhodou je možnost zpoplatnění bydlících (i trvale nehlášených) osob.
• Poplatek lze vybrat až po skončení poplatkového období, a to na základě platebního výměru (nebo hromadný předpisný seznam) plátci poplatku.
• U poplatku se nepředpokládá nastavení osvobození a úlev.