Zákon o výrobcích s ukončenou životností

Kolektivní systémy (KS) pro elektrozařízení (ELEKTROWIN, ASEKOL, ECOBAT, EKOLAMP, REMA…) dále fungují dle starého zákona o odpadech a v návaznosti na § 142 odst. 1 ZVUŽ tak budou činit maximálně do 31. 12. 2022. Znamená to, že dle ZVUŽ musí KS k pokračování spolupráce s obcemi uzavřít zcela nové smlouvy k provozování míst zpětného odběru (MZO), která obce pro KS poskytují? Nebo platnost starých smluv může přejít do nového právního prostředí a případně jak? Do kdy je třeba vše dořešit ze strany obcí – také do 31. 12. 2022?

Lze očekávat, že v návaznosti na nové povinnosti či definice uvedené v ZVUŽ budou jednotlivé kolektivní systémy měnit stávající smlouvy s obcemi. Zde se nedomníváme, že je nezbytné uzavírat výhradně nové smlouvy, daná změna může být jistě řešena např. uzavřením dodatku se změnou smlouvy. Současně ani není možné jednoznačně určit datum, do kdy by tyto změny smluv měly kolektivní systémy realizovat, neboť přechodné ustanovení § 142 odst. 1 ZVUŽ se vztahuje výhradně k podání žádosti o vydání (nového) oprávnění kolektivního systému. Platí přitom, že kolektivní systém může být provozován i na základě původního oprávnění vycházejícího ze předchozího zákona o odpadech i po 31. 12. 2022, a to dokud nebude o žádosti o vydání rozhodnutí pravomocně rozhodnuto. Jinými slovy, pokud kolektivní systém požádá o nové oprávnění 31.12.2022, zcela legálně může nadále zajišťovat systém zpětného odběru např. do 31. 3. 2023, kdy nabyde účinnosti příslušné rozhodnutí MŽP o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému, přičemž z projektu zajišťování sdruženého plnění daného kolektivního systému [viz § 35 odst. 2 písm. h) ZVUŽ] může např. vyplývat, že smlouvy s obcemi budou postupně aktualizovány ze strany daného kolektivního systému následujících 6 měsíců či v průběhu celého zbytku roku 2023.

Jak má obec správně postupovat při konkurenci nabídek jednotlivých KS k zakládání MZO? Všem KS umožnit v případě jejich zájmu realizaci MZO? Nebo pouze někomu dle vlastního uvážení? Nebo umožnit sdílení MZO pro více KS a případně jak?

Rozhodnutí o smluvní spolupráci s kolektivním systémem je výhradně v kompetenci každé jednotlivé obce. Obec tedy v žádném případě nemusí uzavírat smluvní vztahy s několika, či snad dokonce se všemi existujícími kolektivními systémy, resp. naopak může mít uzavřenou smlouvu např. jen s jedním kolektivním systémem, pokud jí tato spolupráce plně vyhovuje.

V případě, že obec uzavře smlouvu s více kolektivními systémy, tak je třeba upozornit na ustanovení § 14 odst. 2 ZVUŽ, na základě kterého musí obec o záměru uzavřít smlouvu s dalším kolektivním systémem informovat kolektivní systém, se kterém již smlouvu uzavřenou má, a mezi danými kolektivními systémy musí následně proběhnout dohoda o přerozdělení zpětně odebraných výrobků ze strany obce (resp. místa zpětného odběru). Tato dohoda by měla být následně obsažena i ve smlouvách o zřízení místa zpětného odběru uzavřených ze strany jednotlivých kolektivních systémů s obcí. Oba kolektivní systémy následně sdělí obci, jakým způsobem má provádět distribuci zpětně odebraných výrobků mezi ně. Může jít např. o střídavé předávání zpětně odebraných výrobků jednou a druhému kolektivnímu systému.

Dle § 17 odst. 2 písm. f) ZVUŽ by provozovatel MZO mělna požádání vydat doklad tomu, kdo přinesl výrobek s ukončenou životností - bude existovat nějaký vzor takového potvrzení nebo je to na vlastním uvážení MZO s dodržením základních parametrů dle ZVUŽ?

Žádný vzor tohoto potvrzení dosud neexistuje, ale v principu může jít o jednoduchý dokument vytvořený samotným místem zpětného odběru, který by měl obsahovat náležitosti uvedené v § 18 odst. 2 písm. f) ZVUŽ.

§ 17 odst. 2 písm. h) je uvedena povinnost provozovatele MZO vykázat zpětně odebraný výrobek pouze jednou a jen ty výrobky, které byly v MZO fyzicky, odebrány. Co tato povinnost přesně znamená? Jak je to obecně s evidencí VUŽ z pohledu povinností obce provozující MZO dle ZVUŽ?

Evidenci zpětně odebraných výrobků je povinen vést výrobce/kolektivní systém. Způsob vedení dané evidence bude upřesněn prováděcí vyhláškou, resp. bude postaven na identických požadavcích jako evidence definovaná ve vyhlášce č. 352/2005 Sb. Ustanovení § 17 odst. 2 písm. h) by se do značné míry nemělo ani obecních sběrných dvorů nijak dotknout. Daná povinnost byla do zákona začleněna zejména na základě zkušeností se sběrem pneumatik v rámci individuálních systémů, kdy některá (neobecní) místa zpětného odběru měla smlouvu s některým výrobcem, který místu zpětného odběru nějakým způsobem přispíval na sběr pneumatik. Samotné předávání pneumatik zpracovateli ale bylo v gesci místa zpětného odběru. V praxi se bohužel objevilo, že některá takováto místa zpětného odběru pak jen „papírově“ potvrzovala i několika výrobcům současně, že sebrali dané množství pneumatik, kteří pak takto získaná data vykazovali v rámci ročních zpráv. Obec by dle ZVUŽ měla pokaždé, když jí kolektivní systém sveze pneumatiky, získat doklad o tomto svozu a o svezeném množství.