Obecně závazná vyhláška o místním poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci

Možnosti zpoplatnění obyvatel v odpadovém hospodářství, které byly nastaveny do r. 2020 (paušální místní poplatek dle zákona o místních poplatcích, poplatek a komunální odpad a smlouva podle zákona o odpadech), byly nahrazeny novými místními poplatky v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (§10d-§10n).

Poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci zohledňuje částečně principy předchozího poplatku za komunální odpad dle §17a původního zákona 185/2001 Sb., o odpadech. Podrobnosti k poplatku jsou uvedeny na https://www.isnov.cz/zakon-o-mistnich-poplatcich/.

Poplatek je koncipován jako motivační – měl by motivovat obyvatele k omezení produkce SKO a následně i k většímu třídění odpadů.

Otázka finančních motivací obyvatel v OH je však velmi sporná – obec totiž musí podle zákona převzít veškerý komunální odpad z činnosti fyzických osob na území obce a účast fyzických osob na systému OH není podmíněna zaplacením poplatku. Z předchozí praxe z obcí lze nicméně potvrdit, že pokud se omezí možnost odkládání SKO (v tomto případě podpořená finanční motivací) a v obci je k dispozici funkční systém tříděného sběru využitelných složek KO a bioodpadů, pak dochází ke snižování produkce SKO. Samotná vazba poplatku na produkci SKO ale často vede k obcházení nastavených pravidel (odkládání SKO mimo zpoplatněné nádoby).

Poplatek je také obtížněji komunikovatelný veřejnosti. Lidé jej vnímají jako platbu za nádobu na SKO. Čím méně budou mít SKO (více budou třídit), tím méně by tedy měli platit. Vzhledem k tomu, že obec může a měla by promítnout do poplatku všechny náklady na OH (nebo poplatek stanovit libovolně), dochází v průběhu času k tomu, že s postupným zdražováním systému (třídění a recyklace je nákladnější) bude poplatek narůstat. Pro obec je vazba poplatku na SKO také nevýhodná, protože pokud by teoreticky občané omezili produkci SKO na minimum (i třeba nesprávným odkládáním mimo zpoplatněné nádoby), obec nezíská na poplatku dostatek financí pro chod OH.

Zásadní výhodou poplatku je možnost zpoplatnění všech osob bydlících v obci (bez ohledu na přihlášení k trvalému pobytu). Velká část obcí pro tuto výhodu preferovala použití tohoto typu poplatku dle předchozího zákona.

Poplatek je použitelný pro svoji motivační roli především v menších obcích, kde je poplatek adresně vázán na domácnost, která obývá konkrétní nemovitost. To lze udělat v zástavbě rodinných domků nebo u bytových domů s malým počtem bytových jednotek. U bytových domů obvykle určuje typ a počet sběrných nádob na SKO plátce poplatku (majitel nemovitosti, SVJ). Jednotlivé domácnosti a poplatníci v nich pak nádoby sdílejí a platí poměrnou část poplatku rozpočítanou plátcem poplatku. Adresnost finanční motivace na poplatníka je v tomto případě nulová.

Poplatek ale mohou využít i větší města, pokud upozadí motivační roli poplatku a využijí zejména možnost zpoplatnění bydlících (nikoliv pouze hlášených) osob.

Poplatek je administrativně náročnější, protože předpokládá sledování produkce nebo využitého objemu či kapacity sběrných nádob jednotlivými plátci. Nevýhodou poplatku (minimálně pro první rok po jeho zavedení) je možnost výběru poplatku až po skončení poplatkového období, kterým je kalendářní rok. Výjimkou je poplatek stanovený podle kapacity soustřeďovacích prostředků, kdy lze vybrat poplatek za částečné plnění např. za uplynulou polovinu roku.

Poplatek s využitím základu dílčího poplatku podle hmotnosti předpokládá vážení jednotlivých nádob na SKO a evidenci tohoto vážení pro jednotlivé nemovitosti. Sazba může být maximálně 6 Kč/kg. Sazbu nelze v průběhu roku měnita musí být stejná pro všechny skupiny poplatníků.

Poplatek s využitím základu dílčího poplatku podle objemu odpadu odloženého z nemovitosti předpokládá sledování – určování využitého objemu sběrných prostředků pro každou nemovitost. V praxi se tento systém v obcích obvykle nepoužívá. Sazba poplatku je stanovena maximálně na 1 Kč/l.

Asi nejpoužívanější bude v praxi poplatek s využitím základu dle kapacity soustřeďovacích prostředků pro nemovitou věc na odpad, t.j. poplatek podle objemu a četnosti svozu nádob, které obec používá ke sběru SKO. Právě taková koncepce poplatku za komunální odpad dle předchozího zákona byla nejčastější. Sazba poplatku je stanovena maximálně na 1 Kč/l a to bez ohledu na rozdílné provozní náklady svozu jednotlivých typů nádob. Do OZV je potřeba stanovit poplatek v Kč/l a k němu pak možnosti soustřeďovacích prostředků v Kč/nádoba (resp. objem nádoby a četnost svozu) pro zvolené typy nádob a frekvence svozu, které chce obec používat (příloha). Ceny za nádoby by měly být vyjádřeny v Kč/měsíc a celkem v Kč/rok. Je potřeba ale počítat s tím, že poplatník, resp. plátce (majitel nemovitosti) si může objednat kapacitu nádob jen na část roku nebo může kapacitu během roku měnit (má k tomu ale ohlašovací povinnost). Obec tedy musí sledovat skutečně použitou kapacitu sběrných nádob u jednotlivých plátců.

Jak již bylo řečeno, do poplatku lze promítnout veškeré náklady na OH obce (nebo si obec stanoví poplatek jinak), které je potřeba promítnout na očekávanou produkci SKO (v kg) v obci nebo na celkový očekávaný obsloužený objem sběrných nádob (u kapacity objem x četnost výsypů pro každý typ nádob).

U poplatku se nepředpokládají žádná osvobození ani úlevy.